úterý 3. května 2016

Krev, titulky a slzy aneb Animefest pořád bez Animefestu (2016)

Nepředpokládám, že si na to ještě někdo pamatuje, avšak předloni jsem vám poskytl takový malý náhled do toho, jak to chodí v zákulisí tohoto největšího českého conu. Tehdy jsem se ve své nové funkci vedoucího sekce zařizující komplet všechno české a okrajově i anglické promítání teprve rozkoukával. Loni jsem se nejdříve chystal sepsat velice podobný report, avšak když se takhle na plný úvazek věnujete přípravám, většinou vám pak na akci samotné nezbývá příliš elánu, který byste mohli investovat do nějakého programu (nemluvě o tom, že promítání se pak vyhýbáte jako čert kříži poté, co jste všechno viděli v lepším případě dvakrát). Jediné, co po tom měsíci až měsíci a půl probdělých nocí chcete, je řádná relaxace u příjemného popovídání s přáteli, ne další namáhání mozkových buněk na přednáškách. Prožíval jsem ovšem rozčarování natolik silné, že jsem sám sebe včas zadržel, abych náhodou nenapáchal více škody než užitku.
A k jakémupak rozčarování se tak člověk může v zákulisí dostat? Pokud jsem vás touto na první pohled a opravdu jen na první pohled bulvární expozicí navnadil, čtěte směle dále. Dozvíte se nejen o průběhu příprav k letošnímu ročníku festivalu, ale zároveň bude ukojena vaše eventuální zvědavost ohledně promlčeného ročníku minulého.
Jinými slovy přehrada byla otevřena, již není cesty zpět.

 

Jak to všechno vzniká 2.0

Oproti prvnímu a vlastně i druhému, tedy loňskému roku, se letos na poli přípravy promítání jednalo o mnohem organizovanější akci. Vzhledem k tomu, že Animefest v posledních několika letech zaznamenal poměrně náhlý nárůst v návštěvnosti, došli jsme s mojí nastávající ženou Ely k závěru, že by bylo více než vhodné, aby se tomuto vývoji přizpůsobila i kvalita promítání. To v zásadě znamenalo přechod na mezinárodní titulkovací standardy. Stručně řečeno jsem se totiž loni na jaře tak nějak dozvěděl, že celé ty roky titulkuji sice z nějakých 95 % docela dobře, ale z těch zbývajících pěti to dělám úplně blbě, takže je vlastně úplně jedno, jak moc dobře jsem to přeložil. Měl jsem tehdy jen nějaké matné ponětí o tom, co je to CPS (Characters per Second neboli českými slovy znaky za vteřinu), protože nová verze Aegisubu zrovna tuto informaci začala zohledňovat. Už mi ovšem nějak nedocházelo, jak moc důležitý „detail“ to popravdě je. Vy když totiž uděláte řádek, který přesahuje úměrnou hranici tohoto čísla, můžete si být takřka jistí, že divák ten titulek nestihne přečíst, aniž by si musel stopovat video (což při veřejném promítání jaksi není možné). A nikdy jsem neslyšel ani o dalších několika srandách, co se na první pohled tváří jako zbytečné maličkosti. Nu, abych ale toto nudné vysvětlování nějak rozumně zakončil, řekl bych jen již jen tolik, že titulkování se stalo ještě větší výzvou, než kdy předtím.

Ještě než se definitivně přesunu ke strastem letošního ročníku, několika slovy bych okomentoval ještě ten předešlý, když už jsem na to některé z vás možná navnadil svým úvodem. Jak jsem již říkal, vedoucím sekce pro přípravu promítání jsem se stal před dvěma lety v roce 2014. První rok byl dosti zmatečný a žádal si notnou dávku improvizace, protože mi to hintzu předal bez jakékoliv zavedené struktury, se dvěma překladateli a jedním časovačem k dobru. Mým prvotním instinktem bylo plně zmobilizovat Sunsub, jež tvořil jakési technické i korektorské zázemí pro vznikající titulky. K tomu jsem navíc začal verbovat každého dobrého překladatele na potkání (dodnes mi v sítích zůstal třeba Meon a Maty93). Jako mezistupeň mezi překladem a korekturami jsem pak zařadil ještě kontrolu překladu (z japonštiny), kterou jsem delegoval buď Matteasovi, nebo jsem ji zastával já. Všechno promítání pak nakonec procházelo přese mě, neboť ve výsledku za to nesu jakožto vedoucí plnou zodpovědnost já. To stručně řečeno znamená další korektury a kontrolu překladu. Nějak to fungovalo a povedlo se nám to i přes několik překážek (viz report z roku 2014) dovést do zdárného konce.

Loni, tedy v rámci Animefestu 2015, jsem se tento systém snažil ještě trošku uhladit, ale bohové si usmysleli, že mi nahází po nohy pár klacků. Odpadli mi asi dva překladatelé a hlavně Matteas mi odjel studovat do Japonska. Což vlastně jinými slovy znamenalo, že komplet promítání jsem viděl minimálně dvakrát, protože jsem dělal jednak kontrolu překladu, při níž jsem už dělal i nějaké ty korektury, pak jsem to poslal na hlavní korektury a poté dělal ještě závěrečné korektury, než jsem tomu dal zelenou. Sám jsem tehdy překládal pouze polovinu Krátkého smíru, jinak mi bohatě stačily ty „kontroly“ s nervy spojené s Kagujou (podobné jako rok předcházející se Zahradou slov a stejné jako letos s Impériem mrtvých). V krátkosti mi Kaguja přišla od překladatelky až ve čtvrtek, tedy den před akcí s tím, že předešlé dva týdny se jí nedalo dopsat ani přes maily, ani přes Facebook a dokonce měla i vypnutý mobil. Naštěstí byly titulky (minimálně z mého tehdejšího pohledu, o zásadách správného titulkování jsem se dozvěděl až po akci) v největším pořádku, takže se to čekání nakonec vyplatilo. S Impériem mrtvých to bylo mnohem, mnohem slabší, o tom však víc níže…

Čímž se však dostáváme k jádru všech problémů, které jsem loni s organizací měl. I přesto, že jsme reálně zařizovali až třetinu celého programu festivalu, nebyli jsme oficiálně uznáváni jako sekce, což se mimo jiné projevilo i tak, že jsem loni vůbec nebyl v systému, tudíž mě kyselá slečna na recepci odmítala pustit dovnitř. To je zároveň důvod, proč jste se ode mě nedočkali žádného reportu k Animefestu 2015. Celý víkend a ještě tak týden po něm jsem byl chodící vtělení zapšklosti a černé žluči čpějící v soukromých zprávách síru na hintzua s novou programovou ředitelkou Mrkví. Seznal jsem, že v takovém stavu by z toho nevzešlo nic dobrého ani pro jednu stranu, a tak jsem prostě počkal, až ze mě tyto nelibé emoce vyprchají s tím, že za nápravu pro příští rok budu bojovat až potom.

Titulková Odyssea 2016

Najděte přesně jednu chybu.
Tímto ukládáme minulost zpět do propadliště dějin, kam právoplatně patří, a konečně se dostáváme do současnosti. Úvodem se sluší říci, že i přes jisté neshody a pár komunikačních šumů jsme nakonec s Mrkví dokázali dát dohromady všechno, co jsme od práce pro tento festival představovali. V první řadě to bylo samozřejmě zavedení sekce s názvem „Příprava promítání“ (neboť „překladatelská“ by tak úplně neodrážela naši práci, zabýváme se kompletní přípravou filmu či seriálu předtím, než je předáme do rukou promítačům. To obnáší překlad, kontrolu překladu, korektury a technické náležitosti finálního videosouboru). Moje nadšení z tohoto jednoho boje ovšem rychle vybledlo, když se přede mnou vynořilo zbytek bitev této války. Jednalo se snad o nejhektičtější ročník vůbec, promítání bylo jen o něco víc než loni a lidí cca stejně, ale sešlo se to tak, že většina toho přišla najednou, což způsobilo zoufalý nedostatek překladatelské a především korektorské síly. A to jsem ještě ani nezačal o dodržování mezinárodních titulkových standardů, které byla schopna řádně dodržet všehovšudy pouze Dia, čímž ji ještě jednou velice děkuji za to, že jsem nemusel nijak zvlášť procházet alespoň ten Endride. Ještě než se však začnu zabývat detaily, předesílám, že jsem letos získal do týmu novou japonštinářskou pomoc v podobě Žabisty a více než nenahraditelnou korektorskou a všeobecně kontrolorskou pomoc skrývající se právě v Ely, která se snažila balancovat náročné vysokoškolské studium s pomocí na kompletním letošním promítání kromě výše zmiňovaného Endridu a pak ještě Ghost in the Shellu. Pojďme se na to tedy podívat pod drobnohledem.

Začalo to na tom začátku ledna celkem nevinně. Mitsuki jsem již někdy v prosinci zadal překlad Hany, Alenky a případu vraždy a ona mi překlad dodala v domluveném termínu. Vrzat to začalo ve chvíli, kdy jsem tento film přehodil na kontrolu překladu nové krvi se znalostí japonštiny. Aktivně si k této kontrole přibrala i problémové Impérium mrtvých, což se mi později stalo téměř osudným. Každopádně zpět k tématu a hezky stručně, jasně. Impérium jsem zadal jiné překladatelce a opravené titulky k Haně jsem z ní vymlátil až 6. dubna. Ty jsem obratem předal na korektury a čekal, co z toho vyleze. Ve výsledku se ukázalo, že především nedostatečná příprava mého stávajícího týmu, neboť jsem stejně nakonec trávil u korektur čas já a snažil jsem se dát do kupy CPS a další důležité srandy týkající se titulků. A zrovna Hana byla absolutně to nejmenší, repliky byly povětšinou krátké a jasné, akorát prostě chtěly místy zkrátit, případně rozseknout či spojit. Kromě toho musím za sebe Mitsuki pochválit, a to především za „zbraň hromadného močení“.

Ta opravdová „zábava“ ovšem začala až u Psycho Passu, jež sice měl Paddy přeložený vlastně za jeden víkend, ale také to pak podle toho vypadalo. Byl jsem tou dobou již smířen s faktem, že mi znovu odpadli všichni další potenciální kontroloři překladu, takže jsem film hned poslal na korektury, a když se mi pak vrátil, na okamžik mě a ženu zachvátily mdloby. Vybaflo na nás hned několik odstínů červené od jemně třešňové až po krvavě rudou, bílé zbývalo pouze poskrovnu. Tak nějak jsem si naivně myslel, že když na tento problém korektorku upozorním, pošle mi to napodruhé již v pořádku. Abych jí tedy úplně nekřivdil, tak CPS věru v pořádku bylo, ale stejně jsem další čtyři dny strávil korekturami a zároveň i překladem sám.

Další podobný horor mě čekal u Harmonie, kterou si neprozřetelně vybral Žabista jako svůj titulkový debut. Kdo se na tento film byl podívat, mě asi chápe, kdo nikoliv, pokusím se mu to přiblížit. Zkuste si vzpomenout na hodiny, kdy jste na biologii probírali genetiku, přihoďte „trošku“ filozofie ze základů společenských věd a nakonec to promíchejte s poválečnou literární avantgardou, k níž jste se v češtině ani nestihli dostat. Dokořeňte faktem, že 90 % všech replik jsou pěti až šestivteřinové monology na výše řečená témata, a máte perfektní představu o mém pětidenním ozdravném pobytu v Očistci. Největší problém zde byl jednak komunikační šum mezi mnou a Žábou, kvůli němuž si špatně nastavil Aegisub, takže v několika případech dost slušně přestřelil maximální možnou délku, a jednak špatné návyky ze školního prostředí. Tedy takové to: „Překládejte všechno doslova do písmene, nic nevynechávat!“, což je asi to nejhorší, co můžete začínajícímu, nadějnému titulkáři udělat. Také je to hned první věc, kterou z takového člověka musíte vymlátit. Žábu musím každopádně pochválit, protože bez jeho překladu bych na tom nechal tak týden dva minimálně. Jo, a zapomněl jsem zmínit, že v době, kdy se ke mně tento film dostal, jsem již rezignoval na jakoukoliv kontrolu překladu a korektury, protože prostě nebyl čas. Dokončil jsem svoji kontrolu a obratem to předal Ely, aby vychytala zbývající kiksy a jako bonus díky své bystrosti zachránila celkové vyznění tohoto filmu.

Mezi nejméně problémové promítání se bezkonkurečně řadí mimo jiné Slečna Hokusai, jíž jsem se překladově ujal já a na poli korektorském si ji vzala do parády Ely. Zde vlastně ani nemám nějak co komentovat. Prostě jsem si to rozdělil mezi nějaké tři dny, pak jsme to se ženou projeli a bylo vymalováno. Tady žádné překladatelské léčky nikde nečíhaly.

Než se přesunu ke „zlatému hřebu“ tohoto roku, krátce shrnu naše letošní seriály. Přehlídka smrti byla víceméně bezproblémová, u Sunsubu jsem ji z většiny přeložil již loni, přičemž pár dílů si vzal na starost edison, když to chvíli vypadalo, že se na to z nedostatku času vybodnu. S Ely jsme tedy postupně projeli šest prvních dílů, upravili je dle titulkových zásad a místy vychytali zbytek chyb a nepřesností.
Čarodějku na koštěti jsem také dělal já s ženou, taktéž žádný problém. Naopak příjemný oddech u něčeho, co zrovna neřeší smysl všehomíra. To samé platí u Thermae Romae, které bylo přiděleno naší další nové japonsky mluvící posile Velu. Ta si zaslouží pochvalu za naši nejlepší letošní překladatelku, a to jednoduše proto, že si jako jediná přesně nastudovala zásady titulkování, takže jsme se ve výsledku opravdu zaměřovali jenom na korektury, ne na upravování technických a formálních záležitostí. Dobrá práce a jen tak dále, budeme si ji hýčkat i nadále. Pochvala patří též i Leemu za Endride, který k takto kvalitnímu výsledku dospěl také díky již zmiňované korektorce Die. Schválně tohle kombo zkusíme i příští rok, jak se nám osvědčí.

Jak jsem už předesílal na začátku Ghost in the Shell (jak OVA, tak film) letos nešly přese mě jednoduše proto, že nebyl čas, od začátku dubna jsem konstantně seděl u filmů na Animefest a ani tak jsem to nedokázal. Tímto bych chtěl poděkovat Meonovi a naopak se omluvit Matymu, Omajovi a Kandě, kteří původně překládali Ghost in the Shell: Arise seriál, než nám to Japonci cca dva týdny před akcí změnili na původní OVAčka. Ještě tedy pro představu, jak málo na to všechno bylo času, mohu říci, že Impérium mrtvých se dodělávalo ještě ve čtvrtek kolem desáté večerní. A pro ty, kteří chtějí vědět proč, mám zde krátký deníkový román, skoro jako od Werthera.

26. 3. 2016
Letošní březen je obzvlášť chladný. Doufejme, že se v dubnu řádně oteplí, abychom se mohli kochat místními kultivary sakur. Naděje je ovšem věc prchlivá, nelze se na ni vždy tak úplně spoléhat… A i přesto, že jsem si toho plně vědom, jsem dnes po dlouhém a těžkém rozmyslu kontaktoval svoji starou známou ohledně jisté prosby. Jedna z mých nových známých se u jisté Alenky neprojevila jako zrovna nejspolehlivější člověk, takže jsem potřeboval, aby pro mne místo ní někdo přeložil jisté Impérium mrtvých. Odpověď přišla ihned a mé srdce zaplesalo radostí. Snad to letos konečně vyjde, snad si budu moci užít ty české odrůdy třešně v plném rozpuku v klidu a míru. Ach ano, takto chutná naděje a já z její číše upíjím plnými doušky.

12. 4. 2016
Dnes nadešel den naší úmluvy a… překlad je u konce! Dodržela svůj slib. Náš slib! Nedokáži uklidnit svůj roztřesený dech, nohy se mi klepou a dlaně se mi potí jako divé. Potřebuje ještě jeden jediný den na doplnění posledních nadýchaných kudrlinek. Již pouze jeden den…

19. 4. 2016
Jeden den…

22. 4. 2016
Den…

24. 4. 2016, 12:00
Ze dne se staly dva a ty pak nabily do dalších dvanácti… A celý tento čas bez možnosti kontaktu. Elektronické zprávy jsou neúspěšné, telefonní linka hluchá, snad již jen poštovní holub… Ale ne, na to už není čas! Je třeba jednat, musím jen rozdmýchat ten jediný uhlík naděje, který mám. Ničeho více není třeba! Rychle, ještě stihnu dorazit před učebnu, kde má probíhat její výuka. Tam ji dozajista zastihnu, tam všechno dobře skončí a naděje bude zachráněna.

24. 4. 2016, 18:00
Naděje natáhla bačkory stejně jako takhle přeslazená kýčovitá fraška. Bez oběda se přiženu před třídu, kde má zrovna mít hodinu, protože mám bobky z toho, aby je náhodou nepustili dřív a ona mi zase nevzala dráhu. Tak tam nějakých 20 minut stojím, čekám, ještě tak nějak v hloubi duše doufám, že tam fakt bude, až se nakonec otevřou dveře a ona samozřejmě nikde. Za hodinu a půl má mít další hodinu, ještě existuje byť jen drobná šance, říkal jsem si naivně. Ale nemohl jsem stát jen tak na místě. Ne, já se pěšky vydal ten kilák a něco k ní na ubytovnu, kde jsem měl víc štěstí než rozumu, protože se domů zrovna vracel náš společný známý, který tam bydlí také. Jinak bych se dovnitř nedostal. Vysvětlil jsem mu tedy řádně situaci (že mám vlastně strašnou radost, neboť budu moci využít těch pár dní před akcí své překladatelské dovednosti ještě jednou) a požádal ho, zdali by na ni večer neťuknul, protože ona na pokoji samozřejmě nebyla. Poděkoval jsem a s molekulou… atomem naděje vyrazil pěšky zpět do školy, kdyby náhodou dorazila na svou další hodinu.
A tak teď sedím doma a psychicky se připravuju na to, že zítra to začnu překládat odznova… Ne vlastně, já si musím ještě připravit prezentaci na zítřejší akademickou soutěž, na které mám být v osm ráno.

25. 4. 2016, 8:30
Po včerejším utápění sebe sama v hlubinách beznaděje se mi konečně rozjasnilo a já nouzově zmobilizoval Žábu, že to přeložíme napůl. Může až večer, takže jsme se domluvili tak, že já přes den přeložím, co stihnu, a zbytek dáme na půl.
Ráno jsem tedy projel se svým příspěvkem soutěž a hned se vrhnul na překlad.

25. 4. 2016, 18:00
Mám nějakých 500 řádků ze 1200, to půjde. Žába dostal druhou polovinu těch zbývajících 700 řádků, takže se kouká na ten film s tím, co jsem stihl přeložit kvůli kontextu.

25. 4. 2016, 19:30
Stará známá se ozvala s tím, že zapomněla ty dva týdny zpátky titulky odeslat. Dobře, odvolávám svého nového obojživelníka. Jsme zachráněni přece, minulé dva roky sice titulky také dodala hodně pozdě, ale stály za to!

25. 4. 2016, 20:00
Otevřel jsem ty titulky. Jsme v prdeli…

A tady bych to utnul. Stručně řečeno jsem pak strávil ještě zbytek dne a kus čtvrtka tím, že jsem projížděl zbývající řádky a téměř všechny je překopával. Moje stará známá, jak mi pak i psala, nebyla letos jaksi ve formě. Čímž bych zároveň ukončil i toto více než nudné okénko do naší přípravy promítání. Na začátku jsem ještě zapomněl zmínit jeden „zlepšovák“, který jsme letos zavedli. Poprvé jsme na konec titulků psali, kdo daný titul překládal a opravoval, abychom se také cítili nějak doceněně!

Shrnul bych prostě celé tak, že na akci samotnou jsem si vlastně jel odpočinout a zároveň se přiznám, že teďka prožívám krátké období, v rámci nějž se cítím poněkud nemístně, jak mám najednou volného času víc než hodinu dvě denně. A tak trochu si to asi myslela i moje hlava vzhledem k tomu, co si pro mě připravila již v pátek po zahájení Animefestu…

„Je to jasný, Brno mě chce zabít!“ aneb Trochu kultury a troška vzrůša

Nejdříve se zhodnotím ty celé dva body programu, které mě město Brno nechalo zhlédnout. První z nich byla sobotní Tlakshow, která tentokráte více než překvapila. Jediná negativní věc na výstupu Lusi a Sykyho byl totiž Toyotomi jakožto jeden z hostů. Jejich moderátorské dovednosti se už i od výstupu na Natsuconu o něco málo zlepšily, jsou pohotovější a vtipnější. Navíc brilantní parodie české „jůtubové“ scény opravdu pobavila i mě. Samotného mě překvapilo, když se moje maličkost stala tématem jednoho z použitých krátkých videí, jež pro změnu položilo smíchy na zem moji ženu. Akorát tedy pořád dost dobře nechápu význam té fotografie, kterou si se mnou potají pořídili. A to se mi to Lusi snažila v neděli před svým odjezdem vysvětlit! Každopádně i přesto každému, kdo nemohl být přítomen osobně, doporučuji zhlédnutí ze záznamu. Určitě to stojí za to, obzvláště pokud sdílíte můj názor na naše „jůtubové“ celebrity.

Nu, a druhým bodem programu se pro nás stalo nedělní Benri Japan v podání pána vystupujícího pod nevšední přezdívkou Švagr. I zde jsem byl příjemně překvapen projevem přednášejícího. Sice na mě trošku rušivě působil fakt, že to byl velice vzácný druh weeba staršího typu, tedy inteligentní a na první pohled sečtělý, ale kromě toho velice kvalitní výstup. Vlastně projev a vtip bylo to jediné, co mě tam tak nějak drželo, neboť až na jednu dvě věci, které byly v prezentaci zmíněny, byl mi zbytek těch věcí již dávno znám. Celkově však kvalitní přednáška, Švagra bych si klidně poslechl někdy ještě jednou, pokud by si vzal na paškál nějaké větší obskurity, k nimž by mohl mít teoreticky přístup, když se do té Země vycházejícího slunce přiženil!

A teď se již konečně dostávám k tomu zlému Brnu a zároveň i důvodu, proč jsem letos navštívil tak málo programu. Zkrácená verze zní: „Nepřetahujte se, děti, kousne vás to do zadku.“ Ta další by se dala rozvést následovně.
Fakultní nemocnice sv. Anny
Přibližně měsíc a půl nepřetržitého pracovního nátlaku a stresu se jen málokdy projeví ještě „v zápřahu“. To by se člověk musel přetáhnout hodně přes limit. Normálně to pravděpodobně funguje tak, že jak dřete jak ten mezek, akorát hlavou, tak si na ten stav vaše tělo a psychika poměrně rychle navykne, začne ten stres ukládat bokem do krabičky, a jakmile pak povolíte, celou tu krabici vám vecpe najednou do chřtánu. Takže jsem v pátek přijel a bum, večer před spaním záchvat migrény. Čas od času mě to trápí, tudíž jsem se tomu nějak vyloženě nedivil, jen jsem se celou noc svíjel v bolestech, párkrát šel znova ochutnat to kimči, co jsem měl k večeři, poněvadž mi ta bolest hlavy vždycky spolehlivě zvedne žaludek, a nakonec se z ničeho nic ráno probudil vyčerpaný a s černočernými kruhy pod očima. Divit jsem se tomu začal až ve chvíli, kdy mě to v sobotu k večeru chytilo znovu a Ely napadlo zburcovat hintzua, který mi zařídil odvoz na místní pohotovost, kde mi operující doktor po několika zábavných aktivitách, jimiž vyloučil mozkovou mrtvici, do žíly pustil jakýsi blahodárný mok, jež nakonec třeštění mé hlavy učinil přítrž. Chtěl bych tímto moc poděkovat Zbyškovi, jenž nás tam odvezl, a Sauriel, která mi dělala zdravotnický doprovod. Bez tohoto zásahu bych se evidentně nevyspal ani svoji druhou noc v zakletém Brně. Mimo jiné jsme kvůli tomu propásli přednášku o tom, jak se „píše ve vyšší lize“ od Jacindy, na níž jsme se tolik těšili. Tak snad příště…

Astrak vypuštěn do svého přirozeného habitatu

Jako v každém reportu házím na samotný konec několik zážitků, které by potenciálně mohly zajímat pouze a jenom známé a na něž nejsou cizí lidé příliš zvědaví. Tak to vezmeme hezky svižně, ať to odsýpá.

Jen co jsme v pátek přišli, hned jsem začal být mojí ženou a Veve objektivizován jako kus masa. Bylo to velice opresující a velice mě to triggerovalo! V sobotu jsme Aloise s Veronikou zachránili od jisté nemoci pouze a jenom tím, že jsem vyslovil svoji myšlenku: „Jste si jistí, že byste takhle nemocní měli chodit do baru?“, načež mi bylo odpovězeno: „Když to řekneš takhle nahlas, tak to opravdu zní jako špatný nápad, ty jo.“ Mrkev je naživo příjemná osoba a mě osobně tedy překvapily její herecké schopnosti. Paddy nám letos nějak omládl, změnila se mu barva vlasů, módní vkus a nedokáži se zbavit dojmu, že vypadal trošku jako Yuuya. Po dlouhé době jsme se zase viděli s Erikem, z něhož se stal neFacebookový poustevník. Elda u sebe na stánku furt kreslila nějaké sprosťárny a ještě k tomu furríky. Že se osazenstvo Animefestu nestydí objednávat si takové věci! Zahlédl jsem na akci skvělý cosplay na zaměstnance korporace Joja ze Stardew Valley, ale byl jsem příliš stydlivý na to, abych si řekl o společnou fotografii. Asasire by měl zlepšit svůj ústní projev. Zall by se měl do příště naučit pořádně překládat, protože éra sazby již dávno pominula! Když na festivalu japonské kultury se zápalem diskutujete o daních a možnosti skloubení sirotčího důchodu se zdravotním a sociálním pojištěním, znamená to, že jste staří. Žába přivedl na akci svoji japonskou kamarádku a podle mě donutil komunikovat s ní mojí otřesnou mluvenou japonštinou. Evidentně si koleduje příští rok o další Harmonii. Ely je ta nejlepší žena a Marek Wolfii smrdí.

Jo, a konečně se mi povedlo v rámci zakončení nasáčkovat na pódium!
Kdybyste si náhodou nevšimli!

25 komentářů:

  1. Jsem se zrovna koupal, takže v tuto chvíli je tvůj postřeh nepřesný.

    Dej se do kupy a překladatelům (těm originálním, ne sobě) Arise nakopej zadek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sakra, publikovat o chvíli dřív, mohl jsem mít pravdu!

      Děkuji a pardon, příští rok bude snad dostatek času třeba i nějakou zběžnou kontrolu těch anglických titulků. Doposavad bylo vždycky všechno tak hektické, že jsme byli rádi za ty české.

      Vymazat
  2. Chceš kontakty na pár japanistů, kteří by se případně nechali zlanařit na překlad příští rok?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bychom ti byli velice vděční. Nějaké další lidi jsme už posháněli, ale ještě pár dalších by se jich určitě hodilo. Akorát se jim nezapomeň zmínit, že budou muset projít takovým menším školením ohledně těch titulkovacích standardů (není toho moc, fakt spíš dodržování technických detailů, hlavní je pořád schopnost rozumět zdrojovému textu a pokud možno nadprůměrná znalost češtiny). Mi pak kdyžtak můžeš dát vědět do PMky, když bys někoho polapila. :)

      Vymazat
  3. Upřímně si myslím, že tyhle svoje problémy s migrénami a tak máš proto, že řešíš takové kraviny jako mezinárodní standardy a CPS. To je věc, kterou ty se zbytečně zatěžuješ, překladatelům to přijde jako buzerace a z publika či tvých "nadřízených" to vůbec nikdo neocení. Sakra chlape, koukni se, jestli je to dobře přeložené a jestli se to dá číst. Když nestíháš, tak je třeba dělat kompromisy. Myslíš, že by se svět zbořil, kdyby v nějakém řádku bylo o tři písmenka víc? Tak ti řeknu šokující pravdu. Nezbořil.

    Jinak je škoda, žes tu Jacindu neviděl, byla jsem zvědavá na tvoje hodnocení. Já sama jsem na ni nešla, protože jsem po té sobotě, kdy jsem byla devět a půl hodiny ve službě, byla docela vyšťavená, tak jsem šla radši s Garaxem, uncoalem a Alíkovou grupou do hospody. Co se týče Tlakshow, tak souhlasím, že Toyotomi byl nejslabší článek, ale zas tak strašný pocit jsem z něj neměla. Jen bych řekla, že si docela dost nevěří a je to na něm vidět.
    Btw, doufám, že sis Tlakshow dal do odběrů. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chill, já si nejsem jistá, nakolik víš, o čem mluvíš, ale z tvého komentáře to vypadá, že absolutně netušíš :) Jakožto někdo, kdo má za sebou semestr titulkování i v rámci studia ti můžu prozradit, že ony tebou zatracované standardy se rovnají tomu, zdali "se to dá číst" či ne. Je to ta samá věc řečená dvěma různými způsoby, doporučuju si na toto téma něco načíst.

      Vymazat
    2. Naopak z loňských let nám třeba i Žába říkal, že některé ty titulky se nedaly stíhat, což je u sečtělého člověka opravdu na pováženou. To potom znamená, že nějaký mladší náctiletý, který v životě otevřel možná tak nějaký porno časopis nebo 50 odstínů šedi, je v takových případech bez šance.
      Každopádně si nemyslím, že to je zbytečnost. Především pak poté, co jsme si já a Ely na toto téma dlouze popovídali a došli jsme k závěrům uspokojivým pro obě strany. S tím, jak roste Animefest, bych se nebál říci, že rosteme i my, a to po profesní stránce. Tvoji pozici plně chápu, osobně se však nehodlám tajit tím, že překlad a titulkování jsem celkem rychle přestal brát jenom jako koníček. Chtěl jsem a chci to dělat na profesionální úrovni, přičemž dodržování standardů byl pro mě vlastně takový poslední krok. A když už je mi přidělena nějaká práce, mám ve zvyku ji dotáhnout až do konce bez kompromisů.
      Stručně řečeno nejde o to, že by se svět zbořil, jde jen a pouze o přechod na další úroveň. Nic víc, nic méně.

      Nu, jak Grek, tak hintzu mi oba potvrdili moje představy o jejím výstupu, takže mě to ve výsledku ani nějak nemrzí. :D
      Na mě právě působí jako někdo, kdo se snaží realizovat tím, že kopíruje někoho jiného. Zkouší různé pózy, ale žádná z nich mu zatím evidentně nesedla.
      Tak lajknul jsem je jako Astrakova všehochuť, když jsem konečně zjistil, jak se to dělá, když ten Facebook zase změnili. :D

      Vymazat
    3. Načteno, pravda, nemám nic, jen jsem si četla ten Astrakův manuál, či jak tomu nadáváte. Celý. Přijde mi to jako hodně zbytečná buzerace, bez 90% z toho by se ty titulky úplně obešly. ;)
      A upřímně? Je mi to vlastně jedno, jen jsem chtěla poskytnout svůj názor. Jestli Astrakovi stojí za to ničit si zdraví podobnými věcmi, ať si poslouží, že jo.

      Vymazat
    4. Všechna ta "buzerace" jsou ale právě ty věci, které když se dodrží, udělají titulky čitelnější. Všechno jsou to naprosto standardní věci dodržované ať už titulkáři pro festivaly nebo třeba jen nadšenci, od kterých si stáhneš titulky k podomácku upirátěnému snímku. Dokonce i random titulky, se kterými u večeře sledujeme Scrubs (což je jinak neskutečně ukecaný seriál a mohl by právě dělat člověku, co zrovna něco přeslechne, problémy), jsou krásně udělané a všechno dodržují. Že nic z toho dříve nedodržoval SS je právě proto spíše s podivem, ale přesto stačí mít na paměti hrstku primitivních pravidel, které se naše nové posily naučily během několika desítek minut, a je vyřešeno. Proč je to tedy pro některé lidi takový problém? Astrak to ještě dal všechno z dobré vůle dohromady, co nejjednodušeji pro rychlý přehled, a i to je špatně?

      Vymazat
    5. Jak jsem již psal výše, on je to vlastně rozdíl mezi koníčkem a profesionální prací, který, dle mého názoru, není nijak závratně obrovský.
      S hintzuem jsme se stručně řečeno domluvili tak, že s Přípravou promítání se tedy bude pro lepší představu nakládat tak trochu jako s externisty, co se týče průběhu jednání a zadávání práce, aby to všechno nebylo tak hektické a na poslední chvíli. Samozřejmě ti děkuji za to, že máš takovéhle obavy o mé zdraví, ale mohu tě ujistit, že do příštích let by o něj již mělo být dobře postaráno.

      Vymazat
    6. Ely: Ne, nepřijde mi to špatně, jen že to prostě hrozně hrotíte. Jak jsem řekla, když se nestíhá, je potřeba dělat kompromisy. Prostě si nemyslím, že něčí zdraví stojí za to, aby byla jeho práce perfektní, když to nakonec téměř nikdo nedocení.

      Astrak: No... nevím, jestli "obavy" jsou to správné slovo, ale budiž. :D Tohle je asi věc názoru. AFko... jo, chci odvést co nejlepší práci, ale nemám z toho nic, takže co bych se zbytečně mořila s profesionalitou. Stačí mi škola, která sama o sobě vydá dost na žaludeční vředy. Ve výsledku jsem i tam značně slevila a obepsala lektory s tím, že je mi blbě a potřebuju voraz. Prakticky vzato - když se zhroutím, neudělám ani to málo, o co se snažím.
      Věci na poslední chvíli jsou vždycky strašná věc. Podle mě by si organizátorstvo mělo dát jakési "ghost date" - falešné datum conu, co bude třeba měsíc před skutečným conem, a do toho si dát deadline na všechno, co není potřeba obstarat až na místě. Já jsem takhle poslala hintzáka do háje s překladem článku, protože jsme se na něm domlouvali o tři měsíce dřív, než jsem ho dostala do ruky, a pak jsem ho za víkend fakt nestíhala.
      A jinak si taky myslím, že pokud ti někdo týden neodpoví, je vhodné prohlásit danou osobu za mrtvou a najít někoho jiného. Co s takovými lidmi.

      Vymazat
    7. Chill: Ty, upřímně, mně se spíš zdá, že to hrotí jisté osoby, kterým to přijde těžké a ne my, kteří už to vůbec nevnímáme :) Tohle je prostě absolutní základ titulkaření, nikdy to nebyl a ani nebude překlad beletrie.
      A s tím doceněním taky nemůžu souhlasit. Už když jsme avizovali, že to letos půjde číst, dostali jsme mnoho nadšených ohlasů. Konkrétně by mě třeba teď zajímala zpětná vazba jednoho klučiny se slabou dyslexií, kterou snad brzy dostaneme, protože to by byl úspěch, kdyby to zvládl i on. Teď jsme ve stavu, kdy čekáme na feedbacky, tak uvidíme.

      Vymazat
    8. Jak psala výše Ely, on se z toho pak stane takový druhý instinkt, není to žádná nástavba, ale základ.

      Jinak samozřejmě podobně to bylo letos s GitSem, protože u toho jsem na 100 % věděl, že ho stíhat nebudu, zbytek jsem si rozvrhl tak, že to sice bylo natěsno, ale dalo se to. Škola mi nějak naštěstí nedělala vředy či problémy ani letos, ani třebas ve 3. ročníku na bakaláři, když jsem obhajoval a státnicoval. Hlavně u té japonštiny byla vždycky výhoda, že se na těch věcech člověk většinou nenechá tolik času.

      Vymazat
    9. Špatně mě chápete. Nemyslela jsem tím vaše schopnosti a práci, spíše to, že na tom tak striktně dupete u jiných, protože to je to, co vám ty nervy přidává. Lidi jsou různí, na nové věci si zvykají různě rychle, ale s tím taky musíte počítat a nenechat se tím zaskočit. Někteří lidi jsou dokonce blbí. Tak to první ročník nebo dva nebude úplně dokonalé, no. Pořád si myslím, že se z toho svět nezboří. Nechci tím znevažovat vaši práci. Spíš se na to podívat z trochu jiného úhlu.

      Vymazat
    10. Abych také trochu ukázala svůj úhel pohledu - nedokážu si ani zdaleka představit, co všechno pro to ti dva museli udělat, aby z toho vyšly titulky na úrovni, jakou si nastavili. Osobně jsem člověk hodně náročný na sebe a potažmo pak náročný i na své okolí. Navíc nedokážu věci dělat polovičatě, pokud v nich vidím smysl. Dle mého soudu jednoznačně nastavení laťky vysoko může přinést jen to dobré, nicméně se to bude zezačátku setkávat s určitým nepochopením. Největší kámen úrazu pak je, že tuhle činnost (opravte mne, pokud se mýlím) vykonávají fanoušci bez nároku na honorář. Tím pádem nám odpadá vcelku široké spektrum lidí, kteří jsou dobří, ale prostě na to nemají čas nebo chuť. U psychicky slabších jedinců se tak potom stane, že nejsou dostatečně motivováni něco dokončit včas nebo v požadované úrovni. ("Vždyť oni by měli být rádi, že pro ně vůbec neco dělám, když z toho mám kulový.") Vidím ten rozdíl hodně, jelikož jsem sama organizovala (práce zadarmo) a teď mám v práci svoje zaměstnance (práce za peníze). Rozdíl v respektu a dodržování toho, co řeknu, je naprosto někde jinde. Změna bolí, změna k lepšímu bolí ještě víc, změna zadarmo je skoro nemožná - a přece to dokázali. Kolikrát také předávám svým lidem pravidla, která na první pohled nezainteresované osobě mohou připadat naprosto retardovaná, ale já vím, že jsem nad tím strávila hodiny a hodiny práce a čerpala ze svých zkušeností. Navíc je potřeba vidět za roh a taky dost pomáhá víra že to, co dělám, je dobrá práce. A myslím si, že je důležité, aby konečně anime komunita vystoupila ze svého dneska už v podstatě umělého stínu minority. Anime se stalo právoplatnou součástí kinematografie v Čechách, tedy si zaslouží i stejnou úroveň mj. titulků. Vím, že jsem neobsáhla, co by se asi očekávalo, (a ty mi určitě vytkneš, že se bavím úplně o něčem jiném, než ty) ale ono spousta věcí spolu souvisí. Spíš jsem chtěla naznačit, jakým směrem se ubírají zase třeba moje myšlenky a vize - a že minimálně v tomto tématu si nebudeme s Astrakem a Ely moc daleko. :-)

      Vymazat
    11. Chápu. I tak si ale myslím, že není potřeba si s tím dělat takové nervy. :D
      Nicméně přeju teda hodně štěstí, protože mimo komunitu se zatím setkávám s přístupem, kdy lidi ohrnou nos v momentě, kdy vidí animovanou postavu, a vůbec je nezajímá, jestli je to dobře přeložené nebo to má dobře udělané titulky. Dokonce jsem se setkala i s lidmi, kteří se mi začali posmívat, jakmile se dozvěděli, že studuju japanistiku... "Jé, to je to s tím anime, co, tak to se asi zabýváš pěknýma kravinama..." Přítelkyně mého otce prohlásila, že anime je horší než heroin, a i když já osobně se v posledních asi pěti letech kouknu ročně na cca 20 dílů anime (takže když to rozpočítám, tak mám cca minutu a čtvrt anime na den, wow!), tak od ní neustále dostávám kapky, jakej jsem fracek. A ono ani v Japonsku nebo Americe není anime považované za tak úplně právoplatné, takže si myslím, že do tohohle statusu máme ještě hodně daleko.
      Jinak sry za offtopic, jen mě to téma celkem zaujalo.

      Vymazat
    12. Chill: Není to potřeba, ale jelikož jak Astrak tak já máme titulkování vážně rádi a rádi bychom se ho proto drželi i do budoucna (třeba i profesionálně), šó ga nakatta :)

      Hlavně je ještě třeba si uvědomit, že zatímco my se tu celou dobu bavíme, jako by primárním zádrhelem letošního ročníku byly ony normy, které jak říkám, my už vážně nevnímáme, tím hlavním problémem byla kombinace úplně jiných faktorů, konkrétně: málo lidí + více filmů něž kdykoliv předtím + složitější filmy než kdykoliv předtím (sci-fi) + z toho vyplývající zbabraný překlad, ať už od našich nebo z anglicky mluvících končin. Přeci jen, zkrátit sem tam nějaký řádek a něco upravit mi zabere na celém filmu klidně jen dvě tři hodinky. Znovu něco skoro celé přeložit Astrakovi zabere, jak jsme měli příležitost letos zjistit, tři až pět dní práce v kuse. Takže tak, abychom pořád neházeli vinu na chudinky normy :)

      Vymazat
    13. Chill, to máš stejné jako s hrama na konzole/počítače. Já se denně setkávám s dvěma protipóly - hráči na straně jedné (ve škále od svátečních přes nadšence až po každodenní pařmeny) a "antihráči" na straně druhé. Ta druhá barikáda ti bude vždycky zatvrzele tvrdit, že hry nemají na světě místo, nikdo to nechce a už jsem se i setkala s prohlášením, že by se měli střílet všichni, co hry vytváří/prodávají. Podle mě je to hodně o nastavení člověka samotného, za kreténa někomu budeš vždycky a navíc "kdo chce psa bíti, hůl si najde". Spousta lidí taky mluví hovna jen tak... a to je lepší vypouštět. Takoví lidé si už za 10 minut vůbec nemusí pamatovat, že řekli něco, čím tě mohli ranit/vytočit a vůbec to neřeší. Kdybych to tedy srovnávala s hrami, tak ani hry stále nemají takové to "právoplatné" místo jako odpočinková platforma - vždyť odpočívat přece znamená jet do lázní! :D Not rly :D

      Ely, já to nevyjádřila přímo jako teď ty, ale v podstatě jsem to řekla tou větou, kde jsem zmiňovala, že spousta lidí odpadne jen díky tomu, že to je bez nároku na honorář = méně (ochotné a na vyšší úrovni) pracovní síly. Ganbatte! (Ale snažte se přitom nezabít, jo? :D)

      Vymazat
    14. Dia: Vynasnažíme se! :D A moc děkuju za milá slova ve tvém minulém komentáři, tak nějak mě to celé moc potěšilo :)

      Vymazat
  4. Také ses o těch standartech mohl alespoň trošičku rozepsat. Hned po Utrpení starého Kabelky je to na celém reportu asi to nejzajímavější. Teda, to bude možná tím, že v něm nic jiného nebylo. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přece nebudu prozrazovat výrobní tajemství. :D Ale ne, ono se to da najit celkem volně na internetu. U nás k tomu vyšla třeba i knížka od Pošty, jen jsem to nechtěl vyloženě natahovat jeste vic, to by to pak nečetl uz vůbec nikdo.
      Budu se priste snažit se dostat i na nějaký program, pokud mi to hlava dovolí. :D

      Vymazat
    2. Vidíš, knížku mám. Jen jsem se ještě nedostala k tomu, abych si ji přečetla. *shameful blush*

      Vymazat
  5. Pokud vím, není to poprvé, co někdo z organizátorů AF skončil na pohotovosti. Ale věřím, že se ta těžká práce vyplatila a titulky byly opravdu kvalitní. Bohužel jsem na Animefestu žádný film nestihla.
    Skupinu Sunsub znám a už svého času vydávala kvalitní překlady i když, jak píšeš, nebyly podle norem.
    Reportáž se četla sama a do budoucna přeju víc šikovných a spolehlivých překladatelů, korektorů a těch dalších bez kterých by to nebylo tak dobré :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vždycky jsem ráda, když se dostanu na promítání na jaké jsem chtěla, ale bohužel většina promítání v jakémkoliv sále kongresového centra je pro mě zklamání kvůli titulkům. Ne pro kvalitu, určitě je skvělá, bohužel, pokud nesedí v prvních třech řadách nemám šanci titulky, které jsou v promítání hozené dole, přečíst.
    Na tenhle fakt se prostě nemyslí, že podlaha v kongresovém centru je rovná a lidi svýma hlavama prostě znemožní ve čtení titulků. Je ak těžké si užít jakékoliv promítání s titulky, ať jsou titulky sebelepší, nikdy je neocením.
    Jediné místo, kde se ráda podívám na film je Rotunda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V jakémkoliv? Já jsem měl zato, že problém je jen v tom dlouhém sále, do kterého jsme se snažili titulky odsadit trošku víc, aby to bylo alespoň trochu vidět.
      Každopádně pro příští rok to schválně zkusíme vykoumat nějak lépe. Třeba zaexperimentovat a přidat nahoru filmu černý pás, do něhož by se titulky hodily, aby nerušily obraz.

      Vymazat

Pravidelní čtenáři