Pro zvýšení efektivity našeho sdělení nebudeme sepisovat žádnou klasickou esej, protože moc dobře víme, že kvanta textu nemá nikdo rád. Místo toho jsme se rozhodli pro formát nejčastěji kladených otázek, v rámci nějž vám naservírujeme všechny potřebné informace hezky naporcované a stravitelné. A kdo ví, třeba v některých otázkách poznáte sebe nebo svého kamaráda.
Slovníček pojmů a definic
Japonština – Jeden z mnoha východoasijských jazyků, jehož uživatelé rádi hrdě tvrdí, že nepatří do žádné existující jazykové rodiny i přes to, že je naprosto očividně příbuzný s korejštinou. Pro zápis používá systém znaků.Rómadži – Latinka. Jenom latinka. Ne, není to anglická transkripce, jak si někteří evidentně myslí.
Anglická transkripce (tzv. Hepburnova transkripce) – Jedná se o přepis japonštiny do rómadži prostřednictvím anglických grafických prostředků (písmenek), na základě fonologických pravidel angličtiny a italštiny. Tradiční forma zaznamenává dlouhé samohlásky jejich zdvojením (uu, ou, oo), revidovaná verze využívá k naznačení délky speciální znaky, samohlásky s makrony (ū, ō). Existuje také zjednodušená forma zápisu, která zcela ignoruje jakékoliv délky samohlásek a tím i deformuje daná slova kolikrát až k nepoznání. Zároveň je rovněž možné neesteticky prodloužit samohlásku „o“ písmenem „h“, s čímž se můžeme setkat u jmen či místních názvů. Z výše uvedeného vyplývá, že je „anglická transkripce“ zastřešující termín pro několik způsobů přepisu, z nichž některé hraničí až s przněním daných slov.
Příkladová slovíčka: futsuu, futsū / shufu / Ohyama, Ōyama
Česká transkripce – Přepis japonštiny do rómadži prostřednictvím českých grafických prostředků. Délky zaznamenává pomocí nám naprosto běžných znaků (ú, ó). Není dosud kodifikovaná, elektronicky ovšem vyšla zevrubná příručka o jejím užívání, která člověka s českým přepisem seznámí, vypustí-li čtenář nepravdivé tvrzení o české fansubové scéně.
Příkladová slovíčka: fucú, šufu, Ójama
Japonská transkripce (tzv. kunreišiki) – Přepis japonštiny do rómadži pomocí prostředků natolik nepraktických, že ho nepoužívají ani sami Japonci. Délky zaznamenává prostřednictvím speciálních znaků, stříšek nad samohláskami (ô, û).
Příkladová slovíčka: hutû, syuhu, Ôyama
„Fakjú“ aneb Vaše otázky a připomínky
Česká transkripce vypadá hrozně / nechutně / odporně / strašně!
Odpověď: Grafický systém ze své podstaty není nijak hrozný, nechutný, odporný ani strašný. Jedná se pouze o subjektivní názor, který z nějakého důvodu pramení ze zvyku na anglickou transkripci. Česká i anglická transkripce používají pro přepis stejný postup s tím rozdílem, že angličtina není schopná některé zvuky adekvátně zapsat, a tudíž se na rozdíl od češtiny musí uchylovat ke spřežkám (srovnej shufu a šufu).
Česká transkripce zní hrozně / nechutně / odporně / strašně!
Odpověď: Česká, anglická ani kterákoliv jiná transkripce nemůže znít hrozně, nechutně, odporně ani strašně prostě jednoduše z toho důvodu, že všechny zapisují jeden a ten samý zvuk (pamatuj, že shufu, šufu i syuhu se čte jako [šufu]).
S českou transkripcí nemůžu googlit anglické stránky!
Odpověď: Ano, to je v zásadě pravda. Česká transkripce vás zavede na české stránky, kdežto anglická transkripce vás zavede na stránky anglické. To dá přece rozum. Tento fakt vás však nijak neokrádá o informace, k nimž se chcete dostat. Kromě toho, že Google nějakým způsobem dokáže sloučit zadání v české transkripci s výsledky v anglické transkripci (zkus kupříkladu zadat „šakuhači“), se člověk prakticky vždy dostane na wiki záznam příslušné reálie, odkud může pokračovat dál na český i anglický internet. Asi se budeme opakovat, ale se zadáním v české transkripci se jen těžko dostanete na anglické stránky a naopak se zadáním v anglické transkripci se jen s obtížemi dostanete na ty české.
Výjimku tvoří Československá filmová databáze, kde se sice všechno vede primárně v české transkripci, ale zároveň jsou v systému zaznamenány i varianty v anglické transkripci i originální japonštině. Nemusíte tedy zoufat, že byste se nedostali k informacím o svém oblíbeném filmu či seriálu.
Vždyť anglická transkripce je naprosto snadná na přečtení!
Odpověď: Anglická transkripce, například ve své revidované podobě s makrony, dozajista ano, pokud ovládáte angličtinu. Problém ovšem tkví v tom, že podoba přepisu užívaná na internetu je směs několika druhů anglické transkripce. Její největší neduh pramení z prodlužování za pomoci hlásky „u“ či „o“ a častého ignorování délek, jež běžně vede ke komolení slov (srovnej Kyouko, Kyoko, Kyōko a Kjóko). Kromě toho dělá tento zápis nepořádek i u slov s předponou „ko“, kdy kupříkladu u slova „koushi“ není vůbec jasné, zdali se jedná o [kóši], tedy například „lektor“, či [kouši], tedy „tele“. Tomuto problému lze zamezit používáním české transkripce nebo revidované anglické transkripce, s níž se však na internetu prakticky nepotkáte.
Proč by se ta jména měla nějak překládat? Mangu čtu jedině v originále!
Odpověď: Je nám záhadou, kde se takoví lidé dostanou k české transkripci, když očividně čtou komiksy v japonštině. I tak se však sluší upozornit, že zápis japonské výslovnosti našimi českými písmenky není žádný překlad. Právě ten překlad (nebo všeobecně jazyk daného textu) přímo ovlivňuje to, jakou transkripci by jeho autor měl použít. Anglický překlad se tedy bude pyšnit jednou z anglických transkripcí a český bude doplňován transkripcí českou.
Ale on tu českou stejně nikdo nepoužívá, podívejte se na všechny české fansuby!
Odpověď: Kromě toho, že to není pravda (namátkou nás napadá Namae no nai, Sunsub nebo Totan), by bylo záhodno odhalit jednu strašlivou pravdu. Totiž, že fanouškovský překlad není bernou mincí pro prakticky nic od přesnosti přes kvalitu až po tu transkripci. Norma se v tomto případě formuje na základě oficiálně vydaných knih a textů pocházejících z per českých japanistů.
U nás se český přepis nikdy nepoužíval!
Odpověď: V tom se s vámi tato publikace od přední české japanoložky Vlasty Hilské z roku 1953 poněkud rozchází:
Nám ale na kurzu japonštiny lektorka říkala, že česká transkripce je na nic a neměli bychom ji používat.
Odpověď: V tom případě bychom vám doporučili změnit kurz. Člověka zběhlého v japonštině totiž poznáte mimo jiné podle toho, že přesně ví, v jaké situaci použít kterou transkripci. Tvrdí-li vám podobné bludy, splachujete peníze do záchodu.
Takže teď mám jako psát One Piece jako Wan Pís?!
Odpověď: Nahlédněte do svého nitra a položte si jednu zásadní otázku: „Jedná se o japonštinu?“ Pokud jste si následně odpověděli, že nikoliv, tak jste zároveň vyřešili i svůj původní problém. Transkripce se vztahuje pouze na jazyky, které pro zápis nepoužívají latinku. Mezi ně kromě japonštiny patří například také čínština, ruština nebo korejština.
A něco (ne tak úplným) závěrem
Máte nějakou další otázku? Něco vám na té české transkripci pořád nehraje? Chtěli byste se vyjádřit k něčemu z toho, co jste si zde přečetli? Neváhejte, nestyďte se a s chutí nám to všechno napište do komentářů níže! Článek budeme postupně rozšiřovat a doplňovat na základě vašich dotazů a připomínek.
Astrak & Ely
Žádné komentáře:
Okomentovat