Společný report z NatsuConu (2017)

Astrak a Ely morfují do… jedné bytosti a opět vám tak přináší pouze jeden report z pohledu množného čísla. Tentokráte z NatsuConu (Lýtkofestu), pro který jsme letos připravili překlad Žezelotebonu.

Pátek

V pátek nás uvítala dlouhá fronta (kterou jsme celou předběhli, protože jsme potřebovali vyřešit Elyinu v hlubinách internetu ztracenou vstupenku), antimuslimské auto, bleskové a vstřícné vyřešení problému, pěkné záporácké látkové pásky, známé tváře, poslední stopy příprav a shonu, uběhaní organizátoři a recyklované retro plány budovy z minulého roku. V programu jsme bohužel nenalezli nic, co by nás zaujalo, a tak jsme se družili s kýmkoliv, kdo se nám nachomýtl do cesty. Možná je to tak lepší, neboť přednáškové místnosti byly zanedlouho oblepeny informacemi o tom, co vše bylo přesunuto a co zrušeno, ale naše plány těmito změnami nijak neutrpěly. Jelikož však většina přátel plánovala dorazit až na sobotu, poměrně brzy jsme lov na oběti a roleplay typické české důchodkyně v okně zapíchli a šli jsme krmit kachny, které naši přítomnost (a 20 rohlíků) ocenily mnohem více.

Sobota

Svou letošní natsuconovskou pouť po přednáškách jsme tedy letos zahájili až v sobotu a to Příběhem Japonska v podání Roudyho. Kromě dvou či tří faktických nepřesností, se kterými ho Astrak následně zkonfrontoval, Roudy shrnul historii Japonska zajímavou a poutavou formou. Bylo by to bývalo ještě lepší, kdyby do toho místy zapojil víc humoru a historických jobovek, ovšem i bez toho to byla kór na první výstup kvalitní poslyšená. Příchod Greka Roudyho sice očividně na chvíli rozhodil, jinak měl ale dobrý přednes. Kdyby odstranil parazitické mručení, bylo by to ťip ťop.

Zaujalo nás, že Roudy přednášel v místnosti s názvem „Meidži“, nikoliv „Meiji“, jak jsme byli zvyklí z předchozích ročníků. Naše srdéčka při tomto zjištění při čtení programu zaplesala, ovšem v povznesené náladě zůstala jen krátkou chvíli, než nám oči sklouzly na názvy přednášek, které jsou až na jednu světlou výjimku (věčná sláva Clover!) v anglické transkripci. Čili totální mišmaš. Pokud tímto NatsuCon bojuje za diverzitu, do příštího roku navrhujeme nechat název festivalu anglickou, názvy místnosti českou transkripcí a slova v názvech přednášek řešit třeba kunreišiki. Pro navození ještě většího exotična je možné někam přimíchat i trávové písmo.

Japonská cukrárna, přestože ji obvykle vynášíme do nebes, představovala letos zklamání. Oproti předchozím letem slečna / paní zdražila, z důvodů nedostatku hotovosti v peněžence a slepé odvahy jsme si proto poprvé nekoupili „vše dvakrát“. Ve frontě o 10 až 15 lidech Ely strávila celou Roudyho přednášku a vrátila se až na několik posledních vět. Polovina sladkostí byly novinky a moči měly inovované receptury. Nic z toho by nevadilo, kdyby si pochutiny i přes toto experimentování udržely chuťové kvality z předchozích let, to ovšem platilo pouze u danga. Kupříkladu blíže neidentifikovatelné dvoubarevné želé jsme nedokázali pozřít ani my, ani Ratman.

Pochoutka za pouhých 355 Kč

Grekovy IKEA záporáky nejsme s to hodnotit v celém rozsahu. Z důvodu Grekovy popularity místnost Nara, přestože klimatizovaná, přesáhla svou kapacitu snad třikrát. Lidé seděli v uličkách a stáli podél stěn, takže bylo v sále dusno k padnutí. Furry samici sedící na zemi před Ely byl naprosto neznámý koncept osobního prostoru a první půl hodinu se jí snažila snad lehnout do klína. Nepohodlí, nevyžádaná intimita, horko a dusno způsobily, že jsme vnímali snad jen prvních pár minut. Z těch se zdálo, že si Grek vymyslel vlastní škatulky a do těch se snažil vtěsnat veškeré fiktivní záporáctvo. Jestli úspěšně či neúspěšně, však už nedokážeme posoudit. Bohužel byl co chvíli přerušován hlasy z publika, což celkový zážitek příliš nezlepšovalo. Rotunda mu rozhodně sedne lépe. Po 45 minutách jsme zbaběle prchli na další program a dobře jsme udělali – Grek klasicky přetahoval a očividně v přednášce pokračoval ještě jednou tak dlouho. Legenda praví, že pokud ho nezastavili, přednáší tam dodnes.

Japonsko v mezinárodních organizacích od Zízy byla kvalitní přednáška na vyloženě vysokoškolské úrovni, co se týče obsahu, přednesu i použité terminologie. Nejsme si moc jistí, co to dalo mladším ročníkům, ale z našeho pohledu to bylo na zvednutý palec. Bohužel se toho však mnoho nestihlo. Kdyby Zíza zkrouhla definici pojmů na prvním slajdu a představila jen ty nezbytně důležité, snad by to vyšlo lépe. Zájemci z jisté české vysoké školy si budou moct tuto a podobné přednášky následující semestr vychutnat také ve školním prostředí.

Plánovanou Tlakshow jsme bohužel nestihli, protože se v altánu řešil Animefest.

Tenhle fandom není pro starý v podání hintzua byl pro nás rozpačitý zážitek, jakkoliv jsme se na něj těšili. Přestože jsme se hlavně zpočátku opravdu bavili, ke konci přednášce docházela šťáva a na poutavosti ztrácela, jelikož se jednalo převážně o převypravování historek z internetových fór. Od kohokoliv jiného by to neurazilo, snad možná i příjemně překvapilo, od hintzua je ale člověk zvyklý na jiný standard a větší pecky. Jeho nápad s kartičkami a vzorkem publika byl originální, ale ve finále ne zcela využitý. Jakkoliv byly tedy historky zábavné či děsivé, po přednášce v nás zůstala kromě milých dojmů i nepříjemná pachuť po uvědomění, že to bylo vlastně hodinové trefování se do lidí. Ostatní posluchači si toho neodnesli, snad kvůli neucelené formě, o moc více:

Zíza (chvilku po přednášce): Jak se ti líbila přednáška od hintzua?
F: … Co von dělal?

Neděle

Neděli jsme zahájili pozdním příjezdem z důvodu nehody v autobuse. Stará paní, prudce brzdící imbecilní řidič, hodně krve, sanitka, rozklepaná Ely. Stánek na dvoře už po poledni neoplýval točenou Kofolou, pouze hroznovou limonádou neznámého původu, na setřepání šoku cukrem to ovšem stačilo. Na pozitivní myšlenky jsme se následně nechali přivést Zízou s Fishem na jejich Besedě o cestě do Japonska, jinak řečeno trochu jinak podané verzi přednášky, kterou jsme měli tu čest vidět již na Animefestu. Zíza s Fishem se bránili zapnutí kamery, neboť plánovali drbat známé a oblažit nás i méně vhodnými historkami, které by asi raději pro dobro lidstva neměly být zachyceny na žádném záznamu. Bylo to perfektní, pro nás rozhodně nejlepší bod letošního NatsuConu. Víme, kdo prděl, víme, kdo chrápal, kdo se zamiloval, kdo večeřel s jakuzákem… víme všechno! Samozřejmě včetně mnoha praktických informací o cestě do Japonska.

Často jsme také něco s přáteli probírali v Maid kavárně na chodbě. Občas jsme si k tomu něco objednali (především Ratman heroicky obíral svoji peněženku), jindy jsme jen s omluvnými výrazy seděli. Všechny maidky i maiďák byli však i přesto ohromně milí a lepší dojem jsme snad z kavárny ještě neměli.

A právě na skříňkách v Maid kavárně jsme si poprvé všimli vylepených letáků, jež lákaly na Japan Week. Pokud by k účasti zvaly pouze návštěvníky, bylo by to samozřejmě naprosto pochopitelné. Druhý papír skvoucí se v jejich těsné blízkosti však informoval, že pořadatelé shánějí dobrovolníky – tlumočníky z japonštiny na jakékoliv úrovni. Opravdu by nás zajímalo, komu s organizací takového mamutího eventu pomůže typický návštěvník ochomýtající se kolem těchto letáků, tedy náctiletý cosplayer se znalostí „konničiwa“ a pěti dalších základních slovíček, maximálně potom několika ne zrovna vhodných frází. Zároveň také není dost pravděpodobné, že by se organizátorům prostřednictvím dobrovolnictví podařilo nabrat zkušené tlumočníky. To chce totiž lidi s magistrem, absolvovaným tlumočnickým seminářem a hromadou zkušeností, kteří za tento jazyk kategorie D dle sazebníku berou minimálně 6000 Kč na den. Dle svých japonských propagačních materiálů navíc podle všeho Japan Week stále shání i samotné účinkující. Nezbývá tedy než této pětidenní akci popřát hodně štěstí a organizátorům pevné nervy. Koná se totiž již za tři měsíce.

Závěrem

Bohužel musíme podruhé po sobě konstatovat, že byl NatsuCon takový komorní, co se pro nás zajímavého programu a známých tváří týče. Kdybychom měli akci ohodnotit pomocí jedné z hintzuových přednáškových kartiček, skóre by bylo následující: pátek – jedna červená. Sobota – jedna zelená. Neděle – bílá. Nechceme tím samozřejmě říct, že bychom si pobyt na akci neužili, jak jste si ovšem mohli výše všimnout, vděčili jsme za to z větší části přátelům a známým. Žádný kouzelný lék na tento neduh nemáme, ale upřímně doufáme, že se na NatsuConu příští rok uvidíme znovu. Třeba i s těmi, kteří si ho letos raději nechali ujít.

P. S. A jako každý rok nezbývá než poznamenat, že kdyby někdo konečně na pláncích označil, pro jaké pohlaví jsou určeny které záchodky, všichni bychom to opravdu ocenili. Nebo se za absencí značení skrývá nějaký důmyslný plán, jak nás v rámci dobíhání od špatných dveří donutit udělat něco pro své zdraví?

Nemáme dost fotek, ale fakt jsme tam byli!